Těšínsko

SLEZSKÁ PERLA V KORUNĚ ČESKÉ 

Vydejte se s námi na výpravu za poznáním Těšínska. Překročíme při tom hranice dnešní České republiky, protože stopy po české minulosti Těšínského Slezska nebudeme hledat jen na dnešním českém území, ale vypravíme se za nimi překvapivě i do polské části původně jednotného města Těšína. Navštívíme pozůstatky hradu těšínských knížat a další zajímavá místa, spjatá s historií Těšínska. Karvinou, Frýdek či Jablunkov. Navštívíme slovensko-české pomezí. Připomeneme si legendy zdejšího kraje, například tu    o    zbojníku    Ondrášovi.   A   podíváme   se   do   archívů, kde se začteme do starých dokumentů, písemností a map. Možná právě tam zjistíme, že Ondráš vůbec nebyl oním hodným zbojníkem, jak ho podnes líčí lidové popisy. 

Po  staletí  se v Těšíně a na celém území Těšínska setkávaly české jazykové
a kulturní vlivy s vlivy sousedních národů, zejména německými a polskými.  Rozdílné   představy  Čechů,  Němců a Poláků o státních hranicích  a uspořádání této části Slezska vedly  po  první světové válce k územnímu sporu o Těšínsko, který vyvrcholil krátkým ozbrojeným střetnutím československé a polské armády v roce 1919. 

Od  roku  1920  je  Těšínsko  rozděleno  do  dvou částí státní hranicí na   české   Těšínsko   s   rozlohou  1 237 km2  a  polské  Těšínsko s rozlohou 1 013 km2. Rozděleno je i starobylé zemské hlavní město  Těšín  (něm.  Teschen,  pol.  Cieszyn),  z  jehož předměstí s nádražím v meziválečném období vyrostlo nové pohraniční město nazvané Český Těšín. 

Náš web představuje prostřednictvím několika samostatných kapitol Těšínsko nikoliv jako předmět územních sporů ve 20. století, ale jako jednu z historických zemí Koruny české ve Slezsku. Kapitoly jsou záměrně sestaveny tak, aby utvořily ucelenou mozaiku. Těžiště pozornosti je soustředěno do renesančního období, které představuje vrcholnou fázi vývoje svébytné těšínské stavovské společnosti, do období rozkvětu českého státu, jehož bylo Těšínsko nedílnou součástí až do roku 1918. Prezentujeme zde základní znaky dobře fungující zemské veřejné správy  v  podobě  těšínské  zemské  knížecí  kanceláře,  zemského  sněmu  a  zemského  soudu. Zvláštní pozornost je věnována těšínskému zemskému právu a rozšíření českého jazyka v úřadech a soudech na Těšínsku do zániku zemského zřízení na konci 18. století.

Nejstarší prokázané písemné zmínky o mnoha obcích z historického území Těšínska pochází z tzv. újezdského rejstříku (Registrum Wyasdense), podle hornoslezského města Újezd (pol. Ujazd), který vznikl na počátku 14. století (kolem roku 1305). Jsou v něm zaznamenány desátkové povinnosti obcí vůči vratislavskému biskupství (prokazatelně starší je jen první písemná zmínka o Těšíně z roku 1155 v latinské podobě jako Tescin).

Obce dnešního českého Těšínska

Bartovice (dnes Ostrava-Bartovice), Bruzovice, Darkov (dnes Karviná-Darkov), Dětmarovice, Dobrá, Domaslavice Dolní, Domaslavice Horní, Fryštát (dnes Karviná-Fryštát), Guty (dnes Třinec-Guty), Heřmanice (dnes Ostrava-Heřmanice), Hnojník, Hrušov (dnes Ostrava-Hrušov), Karviná, Konská (dnes Třinec-Konská), Kunčice (dnes Ostrava-Kunčice), Lazy (dnes Orlová-Lazy), Líštná Dolní (dnes Třinec - Dolní Líštná), Líštná Horní (dnes Třinec - Horní Líštná), Lutyně Dolní, Lutyně Horní (dnes Orlová-Lutyně), Marklovice Dolní (dnes Petrovice-Marklovice),  Muglinov  (dnes Ostrava-Muglinov),   Oldřichovice (dnes Třinec-Oldřichovice), Petřvald, Radvanice  (dnes Ostrava-Radvanice), Ráj (dnes Karviná-Ráj), Ropice, Rychvald, Sedliště, Skalice (dnes Frýdek-Místek - Skalice), Skřečoň (dnes Bohumín-Skřečoň), Soběšovice Dolní (dnes Soběšovice), Soběšovice Horní (dnes Soběšovice), Střítež (dnes Střítež u Českého Těšína), Suchá Dolní, Suchá Horní, Šenov, Tošanovice Dolní, Tošanovice Horní, Václavovice, Vendryně, Vratimov

Obce dnešního polského Těšínska

Tisovnice / Cisownica (gmina Goleszów), Čechovice / Czechowice (gmina Czechowice-Dziedzice), Dubovec / Dębowiec, Děhylov / Dzięgielów (gmina Goleszów), Gurky Malé / Górki Małe (gmina Brenna), Gurky Velké / Górki Wielkie (gmina Brenna), Hradec / Grodziec (gmina Jasienica), Hažlach / Hażlach, Jasenice / Jasienica, Javoří / Jaworze, Jílovnice / Iłownica (gmina Jasienica), Kamenice / Kamienica (gmina Bielsko-Biała), Komorovice / Komorowice Śląskie (gmina Bielsko-Biała), Kunčice Malé / Kończyce Małe (gmina Zebrzydowice), Kunčice Velké / Kończyce Wielkie (gmina Hażlach), Kostkovice / Kostkowice (gmina Dębowiec), Kozakovice / Kozakowice (gmina Goleszów), Líštná Horní / Leszna Górna (gmina Goleszów), Lipovec / Lipowiec (gmina Ustroń), Marklovice Horní / Marklowice Górne (gmina Zebrzydowice), Mazancovice / Mazańcowice (gmina Jasienica), Meziříčí Dolní / Międzyrzecze Dolne (gmina Jasienica), Meziříčí Horní / Międzyrzecze Górne (gmina Jasienica), Ochaby / Ochaby (gmina Skoczów), Pohoří / Pogórze (gmina Skoczów), Pruchná / Pruchna (gmina Strumień), Roztropice / Roztropice (gmina Jasienica), Rudice / Rudzica (gmina Jasienica), Semorad / Simoradz (gmina Dębowiec), Ustroň / Ustroń, Žibřidovice / Zebrzydowice

Dnes je historické území Těšínska v bezprostředním sousedství Ostravy jednou z nejhustěji osídlených oblastí Evropy s řadou velkých měst jako Karviná, Havířov, Orlová, Bohumín či Petřvald, ale nebylo tomu tak vždy - naopak po dlouhou dobu se řadilo spíše k málo zalidněným, lesnatým oblastem na okraji Slezska a všech zemí Koruny české. Dnešní obraz těšínské krajiny a jejího osídlení proto sotva odpovídá obrazu, jaký se naskytl cestovatelům  např.   v   15.-17.  století.   Podle dochovaných pramenů můžeme odhadovat, že ve druhé polovině 16. století celé Těšínské knížectví obývalo asi 30 tisíc lidí, přitom míra hustoty osídlení v jednotlivých částech knížectví  se   zejména  s   ohledem  na   ráz  krajiny  diametrálně  lišila. Hustěji byly osídleny nížiny na severu, kde na březích řek vyrostla města Těšín, Frýdek, Fryštát, Skočov, Strumeň či Bílsko jako přirozená střediska obchodu a služeb. Na počátku raného novověku se nejednalo o nijak velké osídlení a v 16. století výrazným způsobem převyšoval ostatní sídla jen Těšín.